IQ PARK

10. 09. 2008 Milovali jsme staré kabinety

Kdo byl vybrán zajít do kabinetu pro pomůcky, vždycky zajásal. Těch úchvatných věcí, třeba v přírodopisném, nejen omšelí vycpaní ptáci a hlodavci, ale i sbírka minerálů. (Přiznám, že mě to ovlivnilo natolik, že právě ty šutry dodnes obdivuji a tak trochu sbírám.)

Milovali jsme staré kabinety Název zdroje: Jablonecký deník Datum vydání: 23.01.2008 Podtitulek: názor deníku Strana: 3 Rubrika: JABLONECKO Autor: LENKA STŘIHAVKOVÁ Kdo byl vybrán zajít do kabinetu pro pomůcky, vždycky zajásal. Těch úchvatných věcí, třeba v přírodopisném, nejen omšelí vycpaní ptáci a hlodavci, ale i sbírka minerálů. (Přiznám, že mě to ovlivnilo natolik, že právě ty šutry dodnes obdivuji a tak trochu sbírám.) Nebo si vzpomínám na cestu s pojízdným stojanem s kostrou chodbami školy. Sice s ní kluci trochu laškovali, ale do křížovky od té doby hravě doplním kost předloktí na čtyři. A všechno jsme si mohli jaksepatří osahat, tajně i tu srst vydry, aby paní učitelka neviděla. V IQ parku koloryt sice nezdobí pavučiny a vycpaniny, ale skoro všechno se dá uchopit a určitě uchopit tak, jako u pomůcek ze starých školních kabinetů. Zajímal mne stav devastace při pohledu na zapálené děti při stavbě pyramidy. A provozovatel se jen usmál: "S tím my prostě počítáme už předem. Určité nechtěné maléry jsou zcela normální. Přece tady nemůže být cedulka nesahat! Je lepší něco opravit. Děti zkoušejí, co to vydrží, a to je mimo jiné přece zkouška materiálu." O dvě stě exponátů se proto stará údržbář. U jednoho exponátu bylo pro mne příjemným zjištěním, že tu jako dospělák neblbnu sama. Tatínka od bublifuku nemohli odtrhnout. A pak že to je jen pro děti. LENKA STŘIHAVKOVÁ