IQ PARK

20. 10. 2007 Erich von Däniken v Liberci

Když jsem v sedmdesátých letech minulého století jako dvacetiletý mladík hltal knížky Ericha von Dänikena, nikdy by mě nenapadlo, že se s ním osobně setkám. Tento švýcarský záhadolog strávil několik dní v libereckém Centru Babylon, kde odstartoval svoji druhou šňůru přednášek po krajích českých.

Pan Däniken do Liberce dorazil z Německa, kde rovněž přednášel, cestou se ještě stavil v Žitavě. Dorazil s mladým německým asistentem. Přijel se čtyřhodinovým zpožděním, neboť vystoupení v Německu bylo zorganizováno až na poslední chvíli. V baru hotelu ho trpělivě očekávaly dvě české dámy, které pro něj organizovaly již druhou českou šňůru.
S panem Dänikenem jsem se pozdravil až po jeho ubytování. Společně s asistentkami dojednával připravený program. Je menší, silnější postavy, se snědou tváří vyzařující spokojenost. Bystré oči, tmavohnědé vlasy a úsměv. Takový nad věcí a vnitřně pozitivně naladěný člověk. Požitkář, kouřící padesát cigaret denně, dávající si sklenku whisky na spaní, ale místo toho do noci sedí u počítače. Jak mi později říkal, pravidelně nestíhá snídani, neboť teprve nad ránem usne. Zato se bez problémů nacpe večer. Sklenku, či dvě dobrého bílého vína chladí kostkami ledu. Cigaretu dokouří vždy napůl a hned si zapaluje druhou. Přitom si stále povídá, aby neztrácel čas. Je nepřehlédnutelný, neboť jinak oblečeného než v modrém saku jsem ho za ty tři dny neviděl. Doma jich prý má desítky.
Svými objevy a hlavně rychlými závěry, dedukujícími návštěvu mimozemšťanů, pobouřil ve světě mnoho vědců, kteří chtěli mít vše jasné a zaškatulkované. Nastartoval éru přehodnocování obsahu a odkazu bible. Stal se katalyzátorem pro nový pohled na mnoho úkazů, které jsme si neuměli vysvětlit. O kom se nemluví, ten jakoby nežil, a tak provokativně vede tiskové semináře, pózuje fotografům, bystře reaguje na otázky. Je slavný, uvědomuje si to a těží z toho. Ale na druhé straně se nechová povýšeně. Je prostě svůj a nehodlá se přizpůsobovat. Politiky vnímá podle hesla
"Všechna sláva polní tráva". Název Babylon se mu moc líbil a inspiroval ho k povídání o Sumerech a Asyřanech. Bolí ho klouby, nemůže dlouho chodit. Každému vzkazoval, že nemá problém se s ním sejít, ale jen v lobby baru hotelu Babylon. Tam strávil většinu času. Každý večer seděl v kasinu. Prý to není hazard, ale zábava pro zbystření mysli. Potřetí tam poseděl nejdéle, rozhodl se prohrát, co předtím vyhrál. Prý by měl špatný pocit si z Čech odvážet peníze, které mu nepatří.
Jeden den měl besedu s dětmi z německého gymnázia v iQparku. Vyptávali se ho na létající talíře, jak to vypadá uvnitř pyramid, jestli viděl mimozemšťany... Více než hodinové povídání, které překládala jedna z asistentek. Po něm mi řekl, že neumí pochopit, jak je to možné, že ty děti se bojí promluvit německy. Že obava ze špatné výslovnosti, je silnější, než potřeba komunikovat.
Vyvrcholením jeho návštěvy byla více než dvouhodinová přednáška s fotodokumentací a animací. Popisoval své poznatky a přesvědčení, že nás mimozemšťané určitě navštívili a záměrně zde nechali mnoho důkazů. Ani dnešní věda či technika nezvládá něco podobného vytvořit. V nabitém sále sedělo na šest set lidí. Sklidil bouřlivý aplaus a věřím, že na mnoho z přítomných to zapůsobilo. Pak ještě hodinu podepisoval knihy, které si posluchači přinesli. Fronta neubývala. Já jsem knihu sice v ruce nežmoulal, ale nakonec jsem jako poslední také s jednou s jeho věnováním odcházel. Přece se člověk s tak významnou osobností nesetkává každý den.
Šli jsme na večeři a povídali si o mých plánech postavit luxusní dům seniorů. Zval mě na návštěvu do Švýcarska. Pokud přijedu, ukáže mi prý dům seniorů, který by se mu líbil. Nesmrdí po nemocnici a není sterilní. Dole je bar a dá se tam povídat dlouho do noci. Je to spíše hotel s klientelou, která ho svévolně neopustí.
Druhý den jsme se rozloučili, on zasedl za volant a odjel do Ústí nad Labem. Raději prý řídí sám, má tak osud ve svých rukou.

Autor: Ing. Miloš Vajner

Název zdroje: Liberecký deník